Galerie

Fotografii, médium, které skutečně žije de facto pouze na papíru, vnímám jako svého druhu obraz. Záznam vnitří emoce, respektive interpretace toho, co jsem během zmáčknutí spouště fotoaparátu cítil. Od A do Z, kdy ono Z je finální fine art print, jde o autorský proces, proces úvahy nad tématem a jeho následným zpracováním, o kontextu fotografie jako umělecké, tedy tvůrčí disciplíny – v mém případě komplementárí k hudbě – skrze kterou mohu naplňovat mé tvůrčí ambice i představy. Ve finále pak není nutně vždy zcela podstatné co je na výsledném obrazu, ale „pouze“ to, zda onen obraz probouzí cosi dalšího v divákovi, zda jsou to nějaké emoce, zda má potřebu se dívat, zas a znovu. Je tak tedy nadále více než platná teorie Josefa Sudka, že fotografie je jen tehdy dobrá, pokud jsem ochoten (a schopen) se na ní dívat opakovaně v průběhu měsíců. A taková je nakonec i jedna z mých ambic, nabídnout mému divákovi obraz, který korunuje prostor do kterého je posazen a korunuje ho v ideálním případě dlouhá léta, dlouhá léta dělá druhému radost či jen „zdobí“.